SPV a parašutismus

Jak jsem se stal paragánem

Petr Malý

Pokud jsem n?kdy d?íve slyšel slovo parašutista, vybavila se mi akorát tak filmová scéna ze SNP nebo z Heydrichiády. O tom, že budu n?kdy stát sám v otev?ených dve?ích letícího letadla d?v??ujíce tomu chumlu hadr? na zádech, se mi nikdy ani nesnilo. Také bych to asi nikdy nebyl uskute?nil, kdybych v život? nepoznal Parda – známého parašutistického maniaka.

Všechno za?alo docela nevinn? jednou podzimní vycházkou v p?taosmdesátém. Parda a m? – v??né milence, doprovázel tehdy i Jirka Martinec, známý spíš jako Sedmilhá?. Za?al pracovat coby vychovatel na dív?ím internát?, a tak se pot?eboval pochlubit svými nejnov?jšími dojmy. Mimo jiné také tím, že Svazarm u nich provádí nábor mladých parašutist?. Pard ihned zav?t?il a od té chvíle bylo na n?m vid?t, že jeho jediným p?áním je, aby Jirka alespo? jednou za život mluvil pravdu. Toto p?ání bylo spln?no a ješt? téhož roku se spolu s Jirkou zapojil do výcviku. Ji?í po ?ase odpadl, nebo? n?která svalová vlákna z?ejm? nesnesla pohled na trenažér.Pard si však zdárn? odskákal, stal se aktivním ?lenem Svazarmu a brzy rozjel slibnou kariéru instruktora para-výcviku.

B?hem mého ro?ního pobytu na vojn? stihl vyškolit n?kolik svých letohradských p?átel, v?etn? Jíry, ségry i své budoucí manželky. Nebylo tedy divu, že coby Pardovo druhé já, jsem se brzy po návratu z pakárny stal jeho adeptem. Ješt? se mi ani mozek nesta?il odzelenit a už jsem radostn? metal parakotouly, pokoušel se n?jak inteligentn? sbalit tu obrovskou zelenou hromadu silonu a š??r a nadšen? se vrhal z t?ch nejvyšších m?stk?, že mi v kloubech prašt?lo. Studoval jsem piln? co d?lat, když se neotev?e padák, jak p?istát na st?eše a nenapíchnout se p?itom na antény, kterak se vyhnou zprava letícímu troubovi jako já, pro? nemít d?vod k optimismu, když pod sebou místo slíbené louky uvidím hladinu p?ehrady a jak pod?kovat Pánubohu za p?íznivý vítr a každý v?as objevený sloup elektrického vedení.

Vyvrcholením všech p?íprav byly seskoky z trenažéru. Zdola to byla docela oby?ejná v?ži?ka, avšak naho?e budila dojem zcela opa?ný. P?edstava, že se budu muset vrhnout do té desetimetrové hloubky, abych byl vzáp?tí po výskoku na fleku zaražen, m? moc nenadchla. Ale to už m? Pard navlékal do postroj?. Jaká to ?est jít první. V?dom si kruté lo?ské Jírovy nehody, pe?liv? jsem upravil pásy v oblasti rozkroku. „ Bu? klidnej, tady se ti nem?že nic stát“ ujiš?oval m? Pard. „ Hlavn? po?ítej nahlas do t?í.“ „Sko?!“a tak jsem sko?il. „Jednadvacet, dvaadvacet“, prásk. V p?íští vte?in? jsem visel s prokousnutým jazykem a s hubou plnou krve se snažil pochopit, co to ten mameluk dole na m? houká. Poté co jsem p?edvedl n?kolik simulovaných úkon?, jsem byl kone?n? spušt?n dol? na hromadu písku a už nastupovala další ob??. Pepek Gábris. Ten p?i zaražení v pádu provedl tak efektní p?emet, že se všem p?ítomným zato?ila hlava.

A pak se za?al nebezpe?n? blížit den „D“, onen dubnový pátek roku 1988. Jeho hlavními p?íznaky byly no?ní m?ry, ?ím dál zelen?jší matka a Pardova nedo?kavá tvá?. P?i uvoln?ní ze školy jsem byl paní ?editelkou jemn? upozorn?n, a? na sebe dávám pozor, nebo? suplování chemie by mohlo kolegyním ?init obtíže. Vidouce navíc skleslou matku, pochopil jsem, pro? se nesmím zabít.

Cesta do Nového M?sta na Metují na korb? nákla?áku prob?hla v pohod?. Hned po p?íjezdu na letišt? všichni vyfasovali padáky a za?ali balit. Všichni, krom? m?. Když jsem kone?n? obdržel ten sv?j, byla skoro tma. P?i baterce se mi ho pokoušel sbalit jeden prot?elý paragán, známý sebevrah Zden?k Dvo?ák. Nebylo mi do smíchu, zvlášt? po té, co nad tém?? sbaleným padákem ve tm? prohlásil: „ Chlapi, tady to smrdí pr?serem. Dobalíme to radši na baráku.“ M?l jsem tedy v noci o ?em p?emýšlet.

Ráno bylo p?ekrásné. V šest hodin jsem si oblékl kanady a na povel inspektora Hladíka nadšen? vyrazil na p?espolní b?h spojený s rozcvi?kou. Snad to bylo ve slepé d?v??e, že když budu d?lat jakoukoli kravinu, na jakou si vzpomene, ur?it? se mi nic nestane. Odskákali jsme si naposledy m?stky, dovolili Hladíkovi, aby s námi párkrát praštil o zem a vyrazilo se na plochu. Tam u vzorn? upravených padák? jsme ?ekali, až naroluje „Andula“. Brzo p?isup?la. Po té co bylo první družstvo zkontrolováno, za?ali jeho ?lenové nastupovat. Letadlo se rozjelo -…… a zastavilo. Prý závada. Takže další ?ekání a napínání nerv?. Závada asi byla v?tší, jelikož až odpoledne p?ilet?la odkudsi jiná „An?a“, aby to za tu naší nemocnou odpracovala. Start první várky nová?k? se vyda?il. Letadlo se pomalu doškrábalo do pot?ebných 700-800m, zpomalilo obrátky motoru a za?alo vyplivovat první nová?ky. Pokud vím, v rámci bezpe?nosti by to m?lo být na jeden nálet tak 3-4 kusy. Zde se jich však plácalo hnedle sedm. „Parde, pro? jich tam je najednou tolik?“. „Šet?íme palivo“, odv?til Pard, „ale tím se netrap“. Do letadla nastupuji asi ve druhé várce. Bohužel s nikým známým. A t?ch je tu dost. Alena Hrdinová, Ivan Kudrna, Ladík a Martin Majvaldovi, Oleg Dvo?ák, Jarda Vítek a další. Pard d?lá všem ješt? snímek p?i nástupu do letadla, inspektor si nás rozsazuje a piloti p?idávají otá?ky motoru. Jedem ?ím dál rychleji, ot?esy trupu sílí. Posledním dotykem zem? však rychle mizí. Krajina za okénkem se za?íná propadat, pod námi se objevuje t?pytivá hladina Rozkoše.

V padesáti metrech nám Hladík p?ipíná karabiny. Pozoruji kolemsedící tvá?e pod p?ilbami. Zaryté pohledy do podlahy, ob?as nucený úsm?v – coby dokonalá ukázka lidské p?etvá?ky. Strach se dá t?žko zakrýt. Pokud se ješt? n?kdo n?co pokusí prohodit, stejn? to není slyšet. Hluk a p?ilba to nedovolí. Tady je už te? každý sám se sebou. Nep?íjemné tlaky v útrobách, zpocené studené ruce k?e?ovit? držící seda?ku, jsou jen malou ukázkou duševních pochod?. Hotový ráj pro psychologa. Jediný pocit bezpe?í mi dává snad jenom to kvantum v?cí, které mám na sob? navle?ených a p?ipevn?ných. Hladík si spokojen? visí na drátech a pohledem krvežíznivého tygra si všechny vychutnává. Obzor je naprosto otev?ený, zem? pod námi tém?? stojí. V 500 m inspektor otevírá dve?e letadla. V letadle se naráz rozsvítí a celým trupem zavane studený nep?íjemný vítr. Po lehkém plácnutí do p?ilby, znamenající – te? p?jdeš ty, se neochotn? zvedají první ob?ti. Krá?ejí zvolna ke sv?tlému otvoru v n?mž se postupn? ztrácejí. Letadlo opakuje okruh a ubírá plyn. Kone?n? p?ichází ?ada na m?. Vstávajíc ze seda?ky, prožívám asi nejv?tší nap?tí. Jde se zt?žka, nohy necht?jí poslouchat. Pravou rukou si vedu karabinu. Postava p?ede mnou mizí ve sv?tle a já se ocitám na jejím p?vodním míst?. B?h s tebou, praví malý nápis nade dve?mi. Jak se mi te? ta trojka ze zkoušky z ateizmu hodí. Zk?ižuji ruce na prsou a ?ekám na pokyn vysazova?e. Jsem náhle klidný a vyrovnaný, soust?edím se na všechny úkony, které musím bezprost?edn? vykonat. Vnímám už jen tu obrovskou propast pod sebou. Po lehkém pobídnutí vykro?uji do prostoru. Vrtulový proud se mnou smýkne jako s loutkou a ocitám se naráz v úpln? jiném sv?t?. Všude sv?tlo, nekone?ný prostor kolem a božské ticho. Letmým pohledem kontroluji vrchlík a za?ínám si vychutnávat momenty své první vzdušné turistiky. Jsem úpln? omámený, p?ipadám si jako ?erstv? vyoraná myš. Kolem mne se otevírají další padáky znamenající ukon?ení tohoto výsadku. Od rodné hroudy m? d?lí asi 700 m výšky. Nikdy nem?ly podrážky mých bot k zemi tak daleko. Z té výšky se mi naskýtá úžasný pohled. M?sta, vesnice, silnice, pole, p?ehrada – vše mám jako na dlani.

Vše, jenom plochu letišt? s tím kruhovým pískovým dosko?išt?m, do kterého bych se rád trefil. P?ek?ížením popruh? tedy provádím základní orientaci. Trochu to trvá, shora je p?eci jen všechno jiné, ale za chvíli objevuji letišt? a zapla?pánb?h i tu p?tikorunu z písku, kterou bych si rád vyhradil pro p?istání. Je to zvláštní, ale ono je p?eci jenom lepší p?istát do písku, než sebou plácnout do ztvrdlých traktorových kolejí. K tomu je ale v mém p?ípad? nutný obrat o 180 stup??. Te? se ukaž osmašedesátko. Do háje, kde jsou kolí?ky, ta jasn? ?ervená d?ívka. Šmátrám po popruzích ….ale nic. Polévá m? horko, zvlášt?, když vidím ostatní padáky sm??ující nad letišt?. Na rozdíl od nich, mastím p?ímo nad jezero. Že by první dubnová koupel? Pro? zrovna m?j padák má být bez kolík? a ostatní je mají? Náhle jsem osvícen. Zkouším stáhnout chlopn? na popruzích – a ejhle. Jsou tady. Oba dva. Jeden z nich rázn? stahuji k pasu.

Psychicky se p?ipravuji na ?íznou zatá?ku, ale výsledkem je neuv??iteln? líná reakce padáku. Velmi neochotn? se mi pod?izuje a jen zvolna se otá?í. P?ede mnou se nachází kýžená letištní plocha. Vidím, že z pískové p?tikoruny se mezitím stal po?ádný kolá?, ovšem ?ádn? vzdálený. I jako laikovi mi dochází, že dilema doletím ?i nedoletím je vy?ešené. Písek z bot si bohužel, vyklepávat nebudu. Naposledy se rozhlížím po krajin?. Vidím p?istávající letadlo a zborcené vrchlíky prvních dopadlých parašutist?. Jak rád bych si naho?e pobyl, ale gravitace je neúprosná. Horizont se za?íná zvedat ?ím dál rychleji. Natahuji krk p?es záložní padák ve snaze zjistit, kam to se mnou vlastn? praští. Oraništ? mám našt?stí za sebou to je pravda, ale dob?e uježd?ná tvrdá letištní plocha slibuje mému t?lu také po?ádný ot?es. K?e?ovit? svírám popruhy nad hlavou. Jsem už opravdu nízko. Zem? se ke mn? blíží takovou rychlostí, že za?ínám pochybovat, zda mám v?bec v po?ádku padák. Rozlišuji každý detail pod sebou. Hlavn? nohy k sob?! Už si nep?ipadám jako mýdlová bublina plující vzduchem, ale jako po?ádný balvan. Strach z dopadu každým okamžikem roste. A už je to tady. Poslední metry, tajím dech …žuch! P?istávám. To byla pecka. A ten parakotoul! Kdyby to tak vid?l Pard. Pomalu vstávám ze zem? a nemohu v??it tomu, že jsem celý. Vít?zoslavn? se rozhlížím kolem a celého m? napl?uje krásný a opojný pocit. Ani nevnímám, když p?ibíhá Pard s fo?ákem. Beru padák do náru?e, vyrážím ke kruhu, abych nepropásl druhý seskok.

Ucelený p?ehled seskok? padákem jednotlivých ?len? SPV k 31. prosinci 2008

Pard- Pard 151sportovní výcvik, instruktor III. t?ídy – OVP 68, k?ídlo ( L-60S Brigadýr, 

AN-2,AN-12 Ukrajina, MI-8 ), Jíra 6 ZV – OVP 68, k?ídlo( AN-2, L-60S Brigadýr ), Uri 4 ZV – k?ídlo ( L-60S Brigadýr ), Mare?ek 3ZV- k?ídlo ( L-60S Brigadýr ),Pít 3ZV – k?ídlo ( L-60S Brigadýr ), Steve 3ZV- OVP 68 ( AN-2 ), P.K. 3ZV – OVP 68 (AN-2 ), Ladík M. 3ZV – OVP 68( AN-2 ), Martin M. 3ZV-OVP 68 ( AN-2 ), Zadek 3ZV - k?ídlo ( L-60S Brigadýr ), Luky 3ZV – k?ídlo ( L-60S Brigadýr ), Pepí?ek V. 3?,Standa 0, ?estný ?len Roman S. 3ZV - k?ídlo ( L-60S Brigadýr ), Kate?ina Š. 3ZV - k?ídlo a tandem – 4000 m ( L-60S Brigadýr, L-400 Turbolet ), ?ekatel Jirka H. 0, ne?len Miloš Š. 3ZV - k?ídlo ( L-60S Brigadýr ), ne?len Vojta Š. 3ZV - k?ídlo ( L-60S Brigadýr ), Jana B. tandem – 4000 m (L-410 Turbolet), Dana H. tandem 4000 m (L-410 Turbolet).